Balíme. V jednu pro nás
přijede rychlý člun do Male. To znamená, že kolem půl třetí
tam budeme a letadlo do Colomba na Srí Lanku nám letí až v devět
večer. Budeme mít tedy dost času se ještě přepravit z přístavu
u letiště na vedlejší ostrov, kde je hlavní město Male a trochu
se porozhlédnout.
Na pokoji můžeme být
až do odjezdu. Opět pro nás přijíždí auto, které nás odváží
oněch 600m do přístavu. Některé věci jsou nepochopitelné, ale
nemá cenu nad nimi bádat. Loučíme se s Alim, tentokrát dokonce
podal Martince ruku, což při příjezdu odmítl, že jde do mešity,
asi aby se neznečistil. Řekl to korektně, neurazil. Člun je plně
obsazen, více lidí dnes ostrov opouští, což pro nás bylo
pozitivní, protože kdyby ne, byl by vypraven jen jeden spoj již
ráno v sedm hodin. Kromě toho, že bychom měli dlouhý prostoj do
odletu, byl bych nerudný, že musím tak brzy vstávat.
Moře je klidné, plavba
podle plánu, před půl třetí jsme v přístavišti na letišti.
Potřebujeme vyzvednout nějakou místní měnu z bankomatu a
Martinky karta je nefunkční. Že by zase zablokovaná? Zkoušíme
jiné bankomaty a nejde to. Moje je naštěstí funkční. Vybíráme
pár rufií, opravdu jsou to rufie, ne rupie, a jdeme si uschovat
batohy do úschovny. Za deset rufií kupujeme lístek na trajekt do
Male, který jezdí po deseti minutách a za dalších deset minut už
vystupujeme v hlavním městě Malediv. Podél nábřeží je to
jeden člun vedle druhého, odjíždí se odtud na desítky
maledivských ostrovů. V jízdních řádech se našinec nemá šanci
vyznat. Město je přelidněné, v úzkých ulicích dopravní kolaps
motocyklů, troubení, všude se něco staví, šrumec. Restaurace,
kde se dá najíst se nejvíce nacházejí hned okolo výstupního
mola, ve městě jich je poskrovnu. Jdeme se podívat na rybí trh,
kde rybáři prodávají své úlovky, a tak velké tuňáky jsme
ještě neviděli. Škoda, že si nemůžeme nakoupit, to by se
vařilo. Procházíme se kolem prezidentského paláce, kde je zelená
oáza s velkou mešitou. Město není turisticky přívětivé,
vlastně v něm není nic moc zajímavého. Jsem rád, když ho po
setmění opouštíme a vracíme se na ostrov s letištěm.
Časově vše stíháme,
letadlo odlétá na čas. Po jedenácté v noci dosedáme na letiště
v Colombu na Srí Lance. ETU, vízum, máme zařízeno z Prahy,
imigračním procházíme jako nůž máslem. Překvapí nás, že se
v prostoru po odbavení prodávají hrnce, pračky a lednice, a
protože nic z toho kupovat nechceme, vycházíme do hlavní letištní
haly, kde na nás má čekat někdo z ubytování, které jsem
zabukoval z Malediv. Nejdřív, ale vyzvednout z bankomatu místní
měnu, kartu Martinky už jsme ověřili na letišti v Male, v duty
free shopu. Teď, první bankomat opět hlásí, že kartu nelze
použít. Jdeme k bankomatu jiné banky a peníze zdárně vybíráme.
Prostě karta ČSOB má ve světě problémy. Ještě kupujeme místní
SIM, 9 Gb dat a X volání, za směšné peníze proti tomu, co od
nás chtějí naši operátoři a vydáváme se hledat mezi čekající
na přílety náš kontakt. Nabylo to těžké, stojí v první řadě
s cedulí s mým jménem. Představíme se, je to majitel ubytování,
velmi milý pán. Ubytování se jmenuje Villa Diva hotel transport a
je asi dvacet minut jízdy od letiště, na předměstí Kolomba.
Ubytování v soukromí, jsme tu sami, klid, čisto, zahrada. Dnešní
den byl dlouhý, do postele se dostáváme kolem druhé ráno. S
majitelem jsme stačili dojednat zítřejší transport do Pinnewaly
a Kandy, takže ušetříme min. jeden den cestování místními
autobusy. Vzhledem k dopravní přetíženosti zdejších silnic to
je ta nejlepší volba.
Žádné komentáře:
Okomentovat