7.3.2018

Letos jako obvykle. Prahu opouštíme zasněženou, navíc dříve, než jsme plánovali, protože na Srí Lance jsou nějaké nepokoje, tedy máme přehozené lety tak, abychom se vyhnuli neočekávaným zážitkům. Zmiňuji to pro ty, co čekali, že budeme doma ještě ve čtvrtek, protože jsme museli odletět již v úterý v noci.

Důsledkem nepokojů bylo zřejmě i to, že náš Boeing 737-300, obrovské letadlo společnosti Emirates, nás přepravilo do Male, hlavního města Malediv, jen asi 50 cestujících. Bylo to zvláštní, neboť jsme mohli na palubě hrát fotbal, řady sedadel prázdné a k dispozici, sedni nebo lehni, kam chceš. Palubní personál neměl moc co na práci, tak se nám věnovali jako v první třídě. Velmi příjemný let. V 15,30 místního času jsme z letiště, které je na malém ostrově, venku. Hned před halou kotví čluny, rozvážející cestující po dalších mnoha ostrovech a jezdí tu i trajekt do hlavního města, které je na dalším ostrově, pár minut plavby. Maledivy jsou vlastně jenom samé menší či větší ostrůvky. My jsme si po internetu domluvili s hostelem na našem ostrově Thoddoo, vzdáleném 67 km po moři, že nás budou čekat a navedou nás na správný člun, protože v té změti vodní dopravy by se ani Martinka nevyznala. Vše klapalo jako po drátkách, v hale jsme našli svého člověka, poradil, kde koupit datovou sim kartu a odvedl nás asi 200m ke člunu. Na Thoddoo jezdí jen dvakrát denně, 35 USD na osobu a plavba trvá hodinu a půl. Nebo několika trajekty, určitě dva dny s přestupem, za asi 5 USD, nebo letadýlkem za 250 USD. Volba byla jasná už v Praze a je pravda, že jsem měl z organizace strach, ale tohle jim tady funguje.

Před nástupem na člun mi Marťa připomněla, ať nezapomenu na travel gum, čímž zachránila můj žaludek. Rychle jsem, jak ten vůl, začal přežvykovat a dobře jsem udělal. Moře nebylo tak rozbouřené, jako člun byl rychlý. Vyskakoval si po vlnách a zase dopadal, kymácel se ze strany na stranu, byla to vlastně taková velká tatramatka. Myslím, že mi povolily léty zablokované plotýnky. Zajímavé na tom bylo, že Martinka při tom klidně usnula. Hlavička se jí sice klimbala sem tam, občas jsem jí musel jistit, aby nepřepadla do moře, ale ona prostě klidně dřímala.

 Na ostrově, který měří 2km na délku a 1km na šířku, nás čekalo auto, které nás jako ViP převezlo cca 600m do našeho hostelu. Velcome drink, sprcha a rychle na průzkum. To, co jsme objevili, jsme mohli klidně nechat na další den, neboť co je potřeba objevovat na tak malém ostrově? Zcela jsme se tím vyčerpali a myslím, že v devět večer už jsme nevěděli o světě.