Letos jako obvykle.
Prahu opouštíme zasněženou, navíc dříve, než jsme plánovali,
protože na Srí Lance jsou nějaké nepokoje, tedy máme přehozené
lety tak, abychom se vyhnuli neočekávaným zážitkům. Zmiňuji to
pro ty, co čekali, že budeme doma ještě ve čtvrtek, protože
jsme museli odletět již v úterý v noci.
Důsledkem nepokojů
bylo zřejmě i to, že náš Boeing 737-300, obrovské letadlo
společnosti Emirates, nás přepravilo do Male, hlavního města
Malediv, jen asi 50 cestujících. Bylo to zvláštní, neboť jsme
mohli na palubě hrát fotbal, řady sedadel prázdné a k dispozici,
sedni nebo lehni, kam chceš. Palubní personál neměl moc co na
práci, tak se nám věnovali jako v první třídě. Velmi příjemný
let. V 15,30 místního času jsme z letiště, které je na malém
ostrově, venku. Hned před halou kotví čluny, rozvážející
cestující po dalších mnoha ostrovech a jezdí tu i trajekt do
hlavního města, které je na dalším ostrově, pár minut plavby.
Maledivy jsou vlastně jenom samé menší či větší ostrůvky. My
jsme si po internetu domluvili s hostelem na našem ostrově Thoddoo,
vzdáleném 67 km po moři, že nás budou čekat a navedou nás na
správný člun, protože v té změti vodní dopravy by se ani
Martinka nevyznala. Vše klapalo jako po drátkách, v hale jsme
našli svého člověka, poradil, kde koupit datovou sim kartu a
odvedl nás asi 200m ke člunu. Na Thoddoo jezdí jen dvakrát denně,
35 USD na osobu a plavba trvá hodinu a půl. Nebo několika
trajekty, určitě dva dny s přestupem, za asi 5 USD, nebo
letadýlkem za 250 USD. Volba byla jasná už v Praze a je pravda, že
jsem měl z organizace strach, ale tohle jim tady funguje.
Před nástupem na člun
mi Marťa připomněla, ať nezapomenu na travel gum, čímž
zachránila můj žaludek. Rychle jsem, jak ten vůl, začal
přežvykovat a dobře jsem udělal. Moře nebylo tak rozbouřené,
jako člun byl rychlý. Vyskakoval si po vlnách a zase dopadal,
kymácel se ze strany na stranu, byla to vlastně taková velká
tatramatka. Myslím, že mi povolily léty zablokované plotýnky.
Zajímavé na tom bylo, že Martinka při tom klidně usnula.
Hlavička se jí sice klimbala sem tam, občas jsem jí musel jistit,
aby nepřepadla do moře, ale ona prostě klidně dřímala.
Na ostrově, který měří
2km na délku a 1km na šířku, nás čekalo auto, které nás jako
ViP převezlo cca 600m do našeho hostelu. Velcome drink, sprcha a
rychle na průzkum. To, co jsme objevili, jsme mohli klidně nechat
na další den, neboť co je potřeba objevovat na tak malém
ostrově? Zcela jsme se tím vyčerpali a myslím, že v devět večer
už jsme nevěděli o světě.
Zdravím, bezva počteníčko. U nás včera nasněženo a zima, dneska celý den sluníčko a počasí jako na jaře. Pa a užívejte si tu nádheru ale bez nehod a ve zdraví!!!!!
OdpovědětVymazatDíky a pa!
OdpovědětVymazatAhoj! Slibovali nám jaro, v neděli bylo nad 15 stupňů nad nulou, ale opět to klesá a příští týden se má ochladit a to hodně. Zbývá, než závidět sluníčko na ostrově, i když vedra máte hodně velká! Ovoce a rybičky vám závidím. Jdu si dát alespoň olejovky s rýžovým chlebíčkem. Pa
OdpovědětVymazat