9.3.2018

Na maledivském ostrově Thoddoo je takový žár, že jsme se dokázali během včerejšího průzkumu lehce připálit. Nic zásadního, ale z důvodů naší vlastní bezpečnosti jsme se rozhodli, že dnešek se nebudeme slunci vystavovat a pokud půjdeme ven, tak „na muslimku“. Ještě ráno jsme na kole zajeli koupit barel vody a uchýlili se do chladu pokoje. Martinka na své nové čtečce chroustá jednu knihu za druhou, já pospávám nebo surfuji po netu. Velmi příjemné lenošení, které mě zcela pohltilo a dle toho, že jsem o Martince celý den nevěděl, předpokládám, že jí také.

Před západem slunce, kdy teplota klesla na sladkých třicet, jsme zašli do přístavu na večeři a velmi si pochutnali na maledivském jídle. Kuchyně je na ostrově vynikající.

 No a po večeři zase šupkydupky do postýlky. Právě v okamžiku, kdy se věnuji něčemu vážnému na netu, bočním pohledem vnímám Marťu, jak odchází do koupelny. Náhle, bez jakékoli výstrahy nebo výkřiku něco velkého, obrovského, letí vzduchem mým směrem. Strašně, ale opravdu strašně jsem se vyděsil. Byla to Marťa! A jak dopadla na postel, skoro na mě, ještě zvedala nohy se slovy: „Ivane, něco tam je!“ V koupelně byl šváb. Asi šesticentrimetrový. Nemusím je, tak jsem ho spláchnul. Uf! Když to druhý den popisovala našemu sousedovi, který je z Ruska, nemohli si ani jeden vzpomenout, jak se to řekne anglicky. Martinka to chtěla nějak opsat, tak říká: „..no, rus!“ Naštěstí to nepochopil.