Ve starém domě se
krásně spí. Stále však nemáme žádné ubytování na další
dny. Marťa chce ještě vidět ty jižní pláže, tak jí o to
nemůžu připravit, když se mnou jela do Galle. Hned po snídani se
vrhám znovu na Booking.com a znovu vyhledávám nejvhodnější
místa. A dnes mám snad šťastnou ruku a nalézám bungalowy hned
na pláži, o které jsou docela dobré reference. Padá ze mne tíha
odpovědnosti a můžu se pustit do blogu, na který jsem poslední
tři dny neměl čas. Celé dopoledne tak trávíme u bazénu, Marťa
si čte, já píšu a je to fajn.
Ve tři odpoledne, kdy
už je slunce opět snesitelnější, jdeme do pevnosti. Jsme rádi,
že jsme návštěvu Galle nevynechali. Území Fort Galle, které je
ohraničené mohutnou hradbou, je totiž zase zcela jiná Srí Lanka.
Jeden koloniální domek vedle druhého, mohutné kostely, v jižní
části maják. Zde, za bezpečnými hradbami, je svět, jaký známe
z Evropy. Na sto let starých fotografiích vidíme, jak vně hradeb
není nic, jen divoká příroda a nějací domorodci v bederních
rouškách. Připlutí kolonizátorů přineslo i pozitivní vývoj.
Jdeme se podívat i do
místního malého historického muzea, které připomíná spíš
vetešnictví nebo hodně neudržovaný depozitář. Věci jsou
rozděleny do základní skupin, jako talíře, hrnky, zbraně,
dýmky, hodiny atd., ovšem bez jakéhokoli časového rozlišení.
Vedle sebe jsou zde předměty se zřejmou historickou hodnotou a
novodobý šrot. O kus dál, v krámku ve vedlejší ulici, mají to
samé, ovšem i s cenovkami.
Procházku uličkami a
kolem hradeb zakončujeme v kavárně s výhledem na moře a tuktukem
se vracíme zpět. Lalita nám připravila večeři, deviled fish, to
jsme si oblíbili, s fazolovými lusky, sojou, bramborem a okurkovým
salátem. Deviled fish je možné si dávat pořád, protože je to
pokaždé jiné. Je to podobné jako s kari, také ho neudělají, na
různých místech, nikde stejně.
Večeře nás umrtví a
nic se nám už podnikat nechce. Pročteme se do usnutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat