V našem malém,
soukromém rezortu se cítíme jako šlechta. Máme svého majordoma,
kuchaře, zahradníka i uklízečku. Všichni jsou tu jenom pro nás,
protože opravdu nikdo další nepřijíždí. Oslovují nás pouze:
„..sir..madam..“ Lehce se na to zvyká, je potřeba zůstat
nohama na zemi. Snažíme se jim jejich pozornost a úslužnost
vracet neustálým děkováním a vyjadřováním nadšení z jejich
služeb. Vytváříme tady takovou idylickou symbiózu.
Po tradiční srílanské
snídani, což byly placky a rybí kari, si necháváme zavolat
tuktuk a jedeme do deset km vzdáleného Trincomalee. Máme v plánu
navštívit hinduistické chrámy a nakoupit nějaké pozornosti
domů. Tuktukář má pokyny od našeho majordoma, kde je nejlepší
obchod, aby nás tam zavezl. V obchodě to okoukneme s tím, že tu
nakoupíme při dnešní zpáteční cestě a jdeme směrem na
zeleninový a rybí trh. Kolem tržiště a dokonce i v něm, jak se
později ukáže, tak i všude kolem, se volně pohybují jeleni.
Jsou téměř k nerozeznání od jelenů sika, ale jde zřejmě o
jeleny axis. Zmiňuji to jen pro fajnšmekry na jeleny.
Projdeme tržištěm,
trochu se zamotáme opačným směrem v muslimské uličce plné
zlatníků, ale díky tomu objevíme křesťtanský kostel Pany Marie
quadelupské. Strohý, bleděmodře vymalovaný, s velmi zanedbaným
hřbitovem. Musíme zpátky směrem k tržišti a pak ještě do
kopce, začíná být hodně teplo, tak si raději zastavíme tuktuk
a necháme se odvézt až téměř k chrámu boha Šivy na vyšším
ostrohu nad mořem, v areálu původní obranné pevnosti. Chrám zde
byl vystavěn jako ochrana bohů před přírodními katastrofami,
nicméně před ničivou vlnou tsunami v prosinci 2004 neochránil. V
chrámu právě probíhá obřad, vyzvání se na zvon a bráhmani
(duchovní) pracují s ohněm a kouřem. Chrám je plný barevných
plastik zvířat a lidí, což odkazuje na různé příběhy z
věrouky.
Cestou zpět projdeme
pouťovým trhem, ten je tu zase ku příležitosti svátku
křesťanských Velikonoc. Opodál je postavené velké pódium a
plakáty zvou na shromáždění věřících. Je to tu takový
zvláštní mix náboženství. Naším hlavním cílem je dominantní
chrám bohyně Kálí. Přicházíme ale pozdě. Hindu chrámy se od
jedné do čtyř odpoledne zavírají. Fotím alespoň z venku ty
fantastické, barevné plastiky figur, pokrývající plášť
chrámu. Za chvíli Marťa objeví otevřené boční dvířka, a tak
se zouváme a vkrádáme se dovnitř. Uvnitř pracují čtyři
bráhmani na posvátné figuríně Kálí, oblékají jí do zlatého
roucha. Když nás spatří, kupodivu nás nevykáží, ale zvou dál.
Je to neuvěřitelné, dokonce mi dovolí i fotografovat, což je
normálně nepřijatelné! Vnitřek chrámu je něco, co jsme v
životě neviděli. Strop i stěny jsou plné plastik zvířat, lidí,
démonů a různých podob bohyně Kálí. Z těch barev oči
přechází, nemůžeme se vynadívat. Hlavní bráhman nám
vysvětluje, že právě připravují bohyni na večerní slavnost,
kdy vyjede na alegorickém voze ven a věřící se k ní budou
modlit. Bráhman nám nakonec požehná a udělá bílou hlinkou na
čele puntík. To jsou věci.
Do našeho obchodu to
máme kousek, procházíme indickou čtvrtí a očividně máme s tím
bílým punťou na čele zaručený zájem kolemjdoucích. V obchodě
nakoupíme, co potřebujeme, dokonce se tu dá platit kartou, tak
toho využijeme, abychom ušetřili hotovost. Zadávám PIN a po
chvíli se dozvídáme, že karta nemůže být přijata. Už je to
tu zase! Prodavačka přechází k druhé pokladně a zkouší druhý
terminál, já znovu zadávám PIN. Opět! Připadám si s těmi
kartami už trapně. Náhle Marťa povídá: „Ale dáváš tam pin
na mojí kartu..“ Nojo, platím svojí kartou a dávám jiný PIN.
Tak ještě jednou a mám blokaci. Mozek mi z toho vedra nepracuje.
Prodavačka nás také upozorňuje, že mám poslední pokus a pak
šmitec. Tak jsem z toho ještě nervózní, že ani nevím, kdy jsem
se ženil, natož PIN, ale s nasazením všech prostředků jdu do
toho a nějaké číslo si vybavím. Přijato!
Cesta do našeho
„malého, soukromého rezortu už je jen oddechovka, jako zbytek
dne. Moře, bazén, ryba se zeleninou, relax. No problem.
Žádné komentáře:
Okomentovat