8.3.2018

Vstáváme před osmou, v osm máme snídani. Nechce se nám z postele a já mám pocit, že mi někdo v noci přifoukl obličej botulotoxinem. Venku je již skvělých třicet stupňů a bude hůř. Naše těla se vypořádávají se 40 stupňovým teplotním rozdílem. Připadám si jako mátoha, Martinka už švitoří a těší se na snídani. Nechceme evropskou, chceme místní, nakonec kompromis, kafe, džus, omeleta a ovoce. Jsme totiž na ostrově, kde se všechno pěstuje, tak to máme hned z plantáže, i když ananas jsem tu neviděl. Asi z jiného ostrova.

Po snídani se vydáváme na bílé pláže lemující ostrov. Jedinou nevýhodou je, že Maledivy jsou muslimské. Jsme na domorodém ostrově, kde mají luxusní mešitu, domky tak luxusní nejsou, a prostě není možné vyjít z hostelu jen tak v plavkách. Dokonce i ta bílá pláž je jenom v určité části vyhrazena na koupání v bikinách. Jinde jenom v neoprenu nebo v černém prostěradle. Jak jsem četl někde v diskuzi, chceš li nudizmus, jeď do Chorvatska. Tady za to hrozí prý dva dny vězení a za nudizmus jsou tu považovány i tanga, hluboko zaříznutá v intergluteální rýze. Uvolněné mravy jsou na tzv. Rezortních ostrovech, to jsou ty bungalovy z katalogů, tam totiž nic jiného než rezort není, tedy není koho pobuřovat nebo rozrušovat. Ale kdo z našinců si to může dovolit, že? Třeba dvacet tisíc za noc! My jsme rádi v autentickém prostředí, poznávání kultury a podmínek života místních nás baví. A taky, low cost cestování nás nezrujnuje.

Z pláže jsme už v jednu doma a pěkně jsme se „žahli“, přesto, že byl podmračný opar. Teplota vylezla nad čtyřicet stupňů. Raději se schováme do vychlazeného pokoje a dáme „dvacet“. Až do pěti. Pak se ještě vybatolíme a na kolech objedeme ostrov, abychom objevili jediné čtyři místní „restaurace“ a natipovali, kde je to nej a nej. Úkol byl zdárně završen smaženou rýží s tuňákem za 3USD, což můžeme denně. Za tmy se vracíme uondaní vedrem a už budeme jen zevlovat. Marťa je ponořená do své nové čtečky a drtí jednu harlekýnku za druhou, já přemýšlím o důležitých věcech tohoto světa.